Follow:
Browsing Category:

The Vera Diaries

    The Vera Diaries

    Co dělá single třicítka na Valentýna?

    …žere 😀 Né, teď vážně 😀 Letos vyšel (jak určitě víte) Valentýn na neděli. Měla jsem v plánu jet s mamkou a jejím přítelem na trhy do Polska, juknout na nějaký věci do bytu (přivezla jsem si krásnou lucernu a ukáážu :-)) a v neděli jsem měla mít sraz s kamarádem (resp. pořešit něco pracovního a…tak no :D). Jenže už v pátek se mi rozbilo auto (ZASE!!!), kapánek jsem se picla vínem, vstávala jsem v 6 ráno, málo jsem se na ty trhy oblíkla, takže mi byla děsná zima a přijela jsem domů táááák utahaná, že jsem zbytek dne střídavě prospala. No co…udělala jsem si takovou pohodičku, v době bdění jsem koukala na Sex ve městě a tak.

    20160216_210610

    No a přišla neděle…hele bylo hezky…přišlo mi pár valentýnek (což bylo supercute)…navíc jsme s Nicole vymyslely super nápad jak ty FB valentýnky využít a psaly jsme si přes ně strašný kraviny :D….takže dobrý.

    Pak jsem se ale BOHUŽEL rozhodla, že si půjdu na prochajdu koupit masko  na obídek do vzdálenějšího obchodu. Měla jsem chuť na „burger“, tak jsem si (já IDIOT!) koupila v Tescu mletý hovězí bochánky, dostala depku, jak jsem viděla pobíhat všechny ty chlapy s kytkama a taškama z klenotnictví po obchoďáku a šla zase domů.

    Jednak jako…za co sakra?? 😀 to není prostě fér! Narozeniny máme všichni, svátek máme všichni, Vánoce mám…no…skoro všichni…Ale Valentýn je VYSLOVENĚ DISKRIMINAČNÍ!! No ale budiž…došla jsem domů, udělala jsem si jeden bochánek, k tomu grilovanou zeleninku a barbecue dresink…a snědla to a za hodinu jsem byla jak Ted a Marshall v té epizodě, jak jedou naposledy do jejich oblíbené pizzerie a pak Marshall křicí na Lily, aby to z něj vyřízla 😀 No ve zkratce…asi jsem se lehce přiotrávila a bylo mi blbě ještě v pondělí ráno 😀

    Kamarád teda musel (upřímně řečeno – naštěstí :D) setkání zrušit, takže jsem zbytek dne strávila schoulená na gauči  s křečema v žaludku :-O To je samozřejmě i důvod, proč v neděli nevyšel článek v seriálu o shopovací odvykačce (a že zrovna by bylo o čem psát :D)

     

    A jak jste strávili Valentýna Vy?? 🙂

     

    See you!

     

     

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Jak jsem jela vlakem aneb Jaký jsem snob :-)

    Já vím, já vím…na ježdění vlakem není nic divného, ale to víte…já jsem pohodlnec pohodlný a navíc mě řízení baví, takže ve většině případů (resp. pokud to jenom trochu jde), tak jezdím všude autem. Nicméně jednou za kvartál (pro nepolíbené krutým korporátním světem to znamená čtvrtletí :-)) jsem nucená jet na meeting do Prahy a protože pořád vyjde časově líp jet vlakem, tak se kousnu, koupím Regiojet a frčím. Přiznávám se dobrovolně, že bych NIKDY nejela vlakem Českých drah (kromě Pendolina přirozeně – i když je to pro mě až náhradní řešení), pokud by to neznamenalo čekat na další spoj nejméně další hodinu a půl. Regiojet mi vyhovuje, protože úroveň je asi 654 levelů jinde, cena je v podstatě stejná jako za to nejšpinavější kupé u ČD a hezky v klídku si tam sedím v koženém křesle, popíjím vodu zdarma u čtení novin zdarma a s mobilem na wifi zdarma 😀

    Jídlo v RJ regiojet interier

     

     

     

     

     

     

    No, jenže po meetingu a nakupování s Nicole jsme přišly na nádraží a zjistily jsme, že mi vlak odjíždí asi za 5min a já ani nemám koupenou jízdenku…Pecka no…A víte proooč?? Protože jsem líná jak to prasátko a když jsme nahrávala Nicole videa do našeho víkendového vlogu, tak jsem místo stažení přes kabel do PC a pak nahrání na disk ty videa přetahovala na disk rovnou z mobilu, spotřebovala jsem na to víc než GB dat a zůstala jsem bez nich…no – lidé kteří mají mobil v podstatě místo PC mě určitě chápou, že tím pádem mi ani 4GB limit fakt často nestačí 😀 Takže prostě jsem spoléhala už jenom na to, že pak nějaký spoj odchytím. Jeeenže se teda nezadařilo a já jsem byla tak utahaná, že jsem se na to vyprdla, koukla se, kdy jede teda aspoň Leo Express a šla teda koupit ten (protože Pendolino mi samozřejmě taky ujelo :D). Jenže v Leu už je to prostě jinak a fuj a ee…nebavilo mě to, pokladní byla protivná, stevart mi zapomněl dát pití a tak….No co jsem tím jako vůbec chtěla říct… ŽE JSEM NORMÁLNÍ FRACEK ROZMAZLENEJ 😀 😀 😀

    A samozřejmě chci teď od Vás slyšet, že to tak máte taky!! Opovažte se mi napsat, že ne 😀 Ne vážně je to k zamyšlení. Není to ještě ani 3 roky zpátky, co jsem jezdila při nástupu do tohohle zaměstnání po všech těch školeních a holt jsem kolikrát seděla na schůdcích u záchodků v zaplivaných (a to jsem veeelmi přívětivá :D) ČD s igelitkou pod zadkem a zvládala jsem to. Tak jak je jako možný, že teď nedám jednu cestu z Prahy po asi tak půl roce? To jakože jsem fakt takovej snob?? Nicole teda něco v tom smyslu řekla už na tom nástupišti, když jsem si tak nedůvěřivě měřila ten Leo Express 😀

    No vyplývá z toho každopádně to, že se budu snažit v tomhle ohledu kapánek „otužovat“ a asi pojedu v létě pod stan…vlakem…českých drah…BEZ MÍSTENKY!!! 😀 Huuu, úplná výprava do džungle 😀 (P.S.: ale musel by to být takový ten stan jako v Harry Potter :D)

     

    Tak zase za týden!

     

    See you!

     

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Shopovací odkvykačka část. 8

    Tak už jsou to 2 měsíce, co jsem začala psát tenhle seriál a zároveň, co jsem se pustila do odvykání na nakupování. No řeknu upřímně, že mé odhodlání lehce uvadá, ale hodlám se zase pořádně nakopnout. Nejsou to sice velké nákupy, ale znáte…drobnůstka sem, drobnůstka tam a máte to za litr….takže takhle teda nééé…

     

    Teď jsem teda byla sice “rozdavačná”, ale zase to bylo za dobré věci, tak si říkám, že to sama sobě odpustím, ale bylo to teda jako naposledy 😀 Jednak jsem teda vstoupila do klubu nového obřího fitka, které mi otevřeli kousek od kanclu a na to je potřeba taky nějaký ty hadříky a propriety, že jo…tak uznejte, že to aspoň prospěšný a můžu mít výčitky tak nějak napůl 😀 Například jsem si v bílé barvě objednala tyhle legínky a boží sportovní sluchátka 😀

    legíny 1legíny 1 ořezsluchátka ořez

     

    Pro mě to teda znamená, že od 15.2., kdy fitko konečně otevřou, budu chodit s kolegyní 2x týdně tam + dozadu ke svátku a dopředu k narozkám ( :D) dostanu od kamarádky kurz golfu, abych si konečně udělala zkoušky a mohla s ní na hřiště. Takže juhůůů. Na oboje už se strašně moc těším a kdyby někoho golf víc zajímal, tak se klidně ptejte, pište svoje názory – víte, že Vás ponoukám u každého tématu 🙂 Já osobně to miluju!

    10672390_832274713451293_8790100278441480462_n11042293_931376933541070_4652551345129467287_n

     

    Přiznávám se teda dobrovolně, že obojí beru i hodně jako „společenskou záležitost“. Kde už jinde mám v dnešní době mít možnost narazit na toho „the one“ než při sportu, no ne? 🙂

    Pro dnešek je to vše a držte mi do příště palce 😀

     

    Co pěkného jste si koupili Vy? 🙂

     

    See you!

     

    Vaše Vera

     

    Share:
    The Vera Diaries

    Když chlapi radí chlapům, jak na ženský

    Dlouho jsem přemýšlela, čemu věnuju dnešní článek a chci se s Váma podělit o jednu zajímavou “youtubovou” zkušenost. Jelikož Nicole poslední dobou docela dost točí a už se nám zpracovává i první společný Vlog, tak teď poměrně dost brouzdám mezi českýma a i zahraničníma youtuberama. Občas vidím něco, co se mi vyloženě líbí, občas něco, co mě nebaví nebo dokonce popudí – to je asi stejný úplně u všech (btw. budu ráda za Vaše tipy na oblíbené youtubery nebo i nějaké ty tzv. tragédy, ať mám zase něco nového :D). Doteď jsem ale koukala vždycky a vyloženě jako na holčičí videa, takže hodně beauty, nebo kecací videa, apod.. Jelikož jsem se ale přes Veju Dulákovou dostala na kanál jejího expřítele CaptainJTV (btw. fakt fešák :D), tak mi chytrý Youtube nabídl i další muže a jako první jsem zaregistrovala poměrně nový kanál Dynamic education.

     

    Jelikož video “Jak se vyrovnat s rozchodem” jsem si nemohla nepustit a Jakub, který v něm klukům radil, jak se dostat z téhle bolestivé záležitosti, mě docela dost zaujal (jako řečník, dámy :-)), tak jsem postupně proklikala tak nějak většinu jejich videí a přidala si je do odebíraných kanálů (a to je celkem vyznamenání, protože jich mám jako šafránu (jakože málo, kdyžtak ;-)). Asi nejvíc mě teda dostal samotnej fakt, že takhle mladý kluci (Jakub má ještě kolegu Archieho a jak jsem později zjistila tak ještě Matěje na kterého jsem teda asi ve videích nenarazila) mají fakt hodně dobrý vyjadřovací schopnosti, mají to hodně srovnaný, jdou na to nejen logicky (takže nejen jako chlapi), ale POCHOPILI, že holky všechno řeší pocitově a je třeba všechno dost nahrát a vokecat. Takže takhle – jop, většina jejich fíglů a triků pravděpodobně bude v reálu fungovat (až teda na Archieho hlášku o hubnutí po pivu…to bylo fakt hodně mimo mísu :D) a musím říct, že mě místy téměř vyděsilo, jak neuvěřitelně zmáknutý to kluci maj. Koukala jsem se na další a další videa hlavně taky proto, že jsem si říkala…ty vado, to si musím pustit, abych pak poznala, že je to na mě navlečený.

     

    Jak na mě v každém videu vyskočilo, tak kluci pořádají i semináře a koukala jsem i na jejich blog, kde je spousta dalších informací o nich a jejich metodách.

     

    Začíná to tady vypadat, že jim dělám reklamu, ale mě prostě jenom neuvěřitelně nadchl jejich nápad, náboj, odbornost a fakt super zpracování. Takže moc ráda u příspěvku kluky označím a doporučuji nejen každýmu chlapovi, aby se mrknul v jejich videích, co holky vlastně chtěj a co na ně (na mě už ne :D) platí ale i holkám zase proto, aby viděly, že i chlapi o nás přemejšlej a snažej se nám tak nějak dát, co chceme (i když asi často z jednoho dost evidentního důvodu :D).

     

    Jestli, holky, mrknete, tak budu strašně ráda za Vaše komenty, jestli už jste se s některým z jejich triků na získání čísla a podobně setkaly, nebo co Vás tam vyloženě zaujalo. Mě to bavilo fakt hodně, tak příjemnou zábavu 🙂

     

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Nemocnice vs. Vězení

     

    K napsání tohoto článku mě inspirovala nedávná zkušenost s nemocniční stravou (nebojte, nebyla jsem v lochu :D), ale protože jsem si tudíž musela načíst nějaké informace o té vězeňské, kterou díkybohu neznám, tak článek nebude nakonec tak povrchní, jak se může na začátku zdát.

     

    Nejdřív bych chtěla říct, že možná budou moje články do budoucna trochu víc realističtější a trochu víc se budou taky vzdalovat od těch klasických holčičích blogových článků. Když Vám to bude připadat, že se to sem nehodí, tak křičte. Uvažuju ještě o jednom blogu, který by byl víc o takových těch “mých” ostatních tématech, jako jsou finance, vzdělávání, obchod, apod.. Budu ráda za Vaše názory 🙂

     

    Takže zpět k tomu nemocnice vs. vězení. Našla jsem si několik článků, kde se mluví o vězeňském jídle. Já teda obecně mediím moc nevěřím, ale jeden byl takříkajíc “od vězně pro vězně” nebo možná spíš od “vězeňskýho mazáka pro nováčka” a musím říct, že mě teda úplně dostal. Jako my víme, že jsou vězení…víme, že tam jsou lidi zavřený na nějaký měsíce/roky, ale já jsem si nikdy nezkoušela představit, jaký to tam asi je. Nebo možná mě to u nějakýho filmu napadlo, ale hned jsem to zapudila. No…takže web vezeni.podaneruce.cz mi totálně naboural psychiku a myslím, že budu mít asi zase noční můry, protože odstavce jako “…Zdaleka to však není vše. Jsou i jiná pravidla.(*než psaná-moje poznámka) Uvědomte si, že budete sedět s lidmi, kteří „tam nejsou poprvé“. Jsou to lidi, kteří mají už narušenou psychiku. Jsou zvyklí na určitý stereotyp a jsou velmi citliví na jakékoliv změny. Změny jsou nežádoucí. Za žádnou cenu nevyčnívejte. Buďte nenápadní a snažte se adaptovat na dané prostředí nenásilně. Řeknu Vám to na rovinu…., „ bude to lepší pro Vaše zdraví“!” mě normálně prachsprostě vyděsily! Fuj fuj fuj…a ještě jednou fuj!

     

    Díííííky moc za to úžasné nemocniční jídlo! Služebníček a ruku líbám! Poněvadž já teda asi než bych šla do vězení, tak to bych…nevím no asi by mi nic jiného nezbylo, ale chápete, jo?? Já vím, že srovnávat jídlo je jedna věc a pobyt druhá – zvlášť asi důvod pobytu, že jo 😀 – ale stejně prostě to musí být pro člověka neuvěřitelně stresující. Já taky vím, že moje představa je naivní, ale já tam vidím třeba nějakýho klučinu, co vyrůstal někde v děcáku, protože “neměl rodinu” a pak do toho nějak omylem spadnul a objeví se tady… Prostě a jednoduše. Pro mě, jako pro normálního spořádanýho občana, kterej nikdy nedostal ani pokutu za parkování je to nová fobie 😀

     

    No tak snad jsem Vás moc nevydepkovala a pro představu rozdíl mezi mým a nemocničním obědem (tohle se ještě jíst dalo – tu větší lahůdku se slizovitou omáčkou a umělým masem už jsem si raději nefotila a některá jídla jsem ani neviděla, protože jsem radši držela protestní hladovku :D). Největší rozdíl je ale určitě ve složení – 0,1g vs 100g sacharidů na 100g porce 😀
    Snímek obrazovky 2016-01-27 v 22.36.18

    Na závěr bych se ráda omluvila, že v neděli nevyšel nový článek k seriálu o Shopovací odvykačce. Nebojte, bude, ale i díky právě té nemocnici jsem to prostě nestihla.

     

    See you!

     

    Vaše Vera

     

    zdroj článku http://vezeni.podaneruce.cz/literatura/jine-texty/Co-je-dobry-vedet-kdyz-jdes-do-vezeni-poprve/

    Share:
    The Vera Diaries

    Jak jsem jela poprvé na laně

    Dnešní článek je vlastně už článek včerejší a má to jednoduchý důvod. Byla jsem (no asi pořád jsem) úplně grogy, jelikož v pondělí se mi přihodila taková šeredná věc. V práci se mi něco hodně pokazilo, tak jsem napsala kamarádovi, že si dáme večer do nosanků. Mezitím jsem ale potřebovala zajet do Tesca v jiném městě pro kufr, co jsem si tam o víkendu vyhlédla a cestou zpátky…uprostřed pole…v mínus 5ti stupních!…mi prostě za jízdy “chcíplo” auto a už se nevzpamatovalo :-O Já samozřejmě úplně v šoku. Nevěděla jsem, která bije… Naštěstí jeden pán, co jel hned za mnou a viděl, jak najednou blemc a auto na blikačkách, zastavil a ptal se co se stalo. Sice mě dotyčný neodtáhl, ale odjel pro manželku do nedalekého města, protože tam na něho s dcerou čekaly a pak se vrátil a nechal mě s nimi ve vytopeném autě….poněvadž ono se to nezdá, ale v takové kose, sedět v autě, nemoct si zatopit a jen čekat až přijede záchrana je fakt brutální. Ještě teď jsem vyčerpaná a nemůžu se zaboha dospat a pořádně zahřát.

    Takže to byl první šok. Druhý byl ten, že za tu dobu, co byl ten pán pryč, projelo kolem mě obrovské množství aut, byla tma a mráz a NIKDO další už nezastavil. Já prostě…Tvl… NECHÁPU!!! Ještě pěkně blikačka dálkovýma a troubení. Ježiš já byla sprostá 😀

    Každopádně ale když jsem volala kamarádovi, že na mě čeká marně a jestli mě někdo může přijet odtáhnout, tak jsem se mu do telefonu regulérně rozbulela a bulela jsem ještě dobrých 5min po zavěšení.

    Už ani nemluvím o tom, že najít ten blbinec na našroubování oka na lano za telefonní asistence postupně tří automechaniků a ta samotná jízda na laně v totálně vymrzlým autě, kterýmu navíc nefunguje posilovač brzd ani volantu (NECHÁPU, jak ho někdo může nemít!!! Upadly by mi ruce! :-D) byl jeden z mých nejhorších zážitků VŮBEC!

    Opět ale musím uznat, že si z toho ale beru to dobré a to je to, že mám vážně skvělé lidi, kteří mi kdykoliv pomůžou a mají o mě starost. To je prostě úžasný!! 🙂

    Ufffff…jdu zase spát 😀

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Shopovací odvykačka část 6.

    Máme tu hezky kulatou 40 🙂 Teď teda po tom shopovacím záchvatu na lékarna.cz si připadám tak nějak podobně, jako když si astmatik dá cigaretu, ale jinak se, myslím, držím docela slušně. Jako velké vítězství vidím to, že jsem si nekoupila ani kousek oblečení 🙂

    Když jsme teda u těch cigaret, tak se musím přiznat, že jsem takový ten příležitostný kuřák, co si zapálí u drinku, ale nedávno jsem zjistila, že moje dieta (pokud někdo nestihl, tak mám low carb, neboli Atkinsonovu dietu) s cigaretama fakt nejde dohromady a poslední 2 večery, když jsem někde byla, se mi po cigaretách udělalo docela slušně špatně (krásná čeština :D). A od toho posledního večera (to bylooo 7.1. tuším) se mi při tom pomyšlení celkem zvedá žaludek, takže jsem si řekla, že na to prdím úplně 🙂 No děcka, upřímně ze sebe mám radost, protože tenhle rok zatím vypadá docela dost slibně (ťuk ťuk). Ono taky kouřit a nekouřit je docela rozdíl i v peněžence, takže to pasuje i do mé odvykačky, protože jedna krabička Marlborek stojí 96Kč. Je teda fakt, že já potřebovala tak 2 za měsíc poslední dobou, ale dřív to bylo i třeba 10 krabiček za měsíc a to už docela leze do peněz. Velký dík teda v téhle oblasti patří hlavně Nicole, protože ona nekouří a čím víc času jsme spolu trávily, tím míň příležitostí ke kouření jsem měla až jsem si postupně tak nějak odvykla. Navíc jsem byla trapně poslední v práci, kdo ještě čudí, takže HURÁÁÁ 😀 (Připadám si jako Carrie v Sexu ve městě :D)

    Taky jsem vlastně na jednu stranu ráda, že je ještě pořád taková zima, protože samozřejmě s příchodem nového ročního období přijde i nutnost něco nového kupovat. Jakožeeee sako už vypadá strašně, takže ho věnuju a musím koupit nové. Pak taky nějaká ta bundička bude potřeba. Botičky přirozeně… sakrááááá 😀 No budu si to muset rozložit a trošičku se tomu pověnovat, abych výhodně koupila kvalitní a nadčasové zboží, které mi vydrží (a třeba nebudu muset příští jaro kupovat zase :D)

    Tenhle týden mám seznam krátký:

    Micelární voda L’oreál cca 120Kč, tonicum L´oreál cca 120Kč, BB cream L´oreál 229Kč, barva na vlasy Casting Créme Gloss od L´oreál  109Kč, sada na úpravu obočí L´oreál 199Kč  (jsem jak reklama na L´oreál :D), bílá tužka na vodní linku Essence 49Kč

    Snímek obrazovky 2016-01-17 v 19.15.49 Snímek obrazovky 2016-01-17 v 19.15.56

    Všechno jsem samozřejmě nutně potřebovala 😀 (dobře tak tu tužku ne :D)

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
Translate »