Follow:
Browsing Category:

The Vera Diaries

    The Vera Diaries

    Jak Vera vybírala parfém

    Tak tu máme zase úterý…a musím říct, že psaní článku je pro mě dnes velmi vítaným rozptýlením, protože jsem se před pár dny rozhodla, že změním značku zimního parfému a nějak se ne a ne rozhodnout. Joo, já vím, zní to banálně a dětinsky, ale zkoušely jste to, dámy? Takže jak to probíhá…

    Každý rok si na podzim víceméně kupuju stejné vůně už dobrých 8 let. Buď je to Cacharel Amor Amor a nebo Calvin Klein Euphoria. Jenže letos jsem se už na léto rozšoupla a přeskočila ze Salvatora Ferragamo na YSL a to tak nějak náhodou a tak jsem si řekla, že i zimní sezónu si ozvláštním a zkusím něco nového. No jenže…se v tom hrabu už asi 2 dny a pořád to nebere konce. Nenakupuju totiž zásadně v předražených parfumeriích. Mnohem radši si koupím 2 parfémy z eshopu, než stěží jeden v kamenném obchodě. Jasně, má své kouzlo  jít do toho navoněného obchodu a odejít s roztomilou papírovou taštičkou, ale na druhou stranu – parfém je spotřební zboží a podle mě, není potřeba zaplatit dvojnásobek jen pro ten pocit. Takže jsem si poctivě otevřela eshop a prohlížela složení snad 200 parfémů, abych vybrala ty, které půjdu očuchat osobně. Jenže problém samozřejmě…2 ze 3, které se dostaly do finále se v kamenných prodejnách ani neprodávají!? Si dělaj srandu?

    Takže teď dilema…buď kontumačně vyhraje ten třetí, nebo risknu nákup parfému za litr podle složení a flakonu (ehm..zase…ehm) a budu doufat, že se po něm neosypu (eeehhhmmm…zase…eeehhhhhm). No a teď , babo raď.

    Tak samozřejmě (a ta baba nebyla na Tebe, kotě) píšu Nicole, která mi přirozeně radí, abych zašla do té parfumérie, popsala personálu, co bych chtěla za vůni a že oni mi pomůžou vybrat. Tak jako…zní to logicky…ale zase já už jsem takovej osel, že by mi pak bylo blbý odejít a nekoupit si jí, takže bych tam nakonec  místo litr + poštovný byla za dva a půl a pěkně blbej pocit 😀

    Takže jsem aspoň Nicole slíbila, že si tu jedinou, co tam mají půjdu pěkně poctivě očuchat a pak se teprve rozhodnu, jestli budu riskovat nebo ne. Ale co mi vrtá hlavou…jsem jako jediná? Ne, vážně!! Jestli některá z Vás dělá to samé, tak PROSÍM, pište do komentů, protože já si připadám lehce jako blázen! 😀

    No a abych si Vás ještě líp zapojila, tak tady jsou ty 3 co jsou zatím v nejužším výběru a můžete mi pomoct s výběrem, protože jinak je dost možný, že další The Vera Diaries nebudou, jelikož mi  z toho jebne.

    versace victorias_secret_sexy_little_thing_noir_100ml_edp_billigparfume__56919

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Jak jsme se rozhodly zhubnout (už zase) aneb Na velké kroky, nikdy sami!

    Krásné úterní ráno Vám všem. Co jste dneska snídaly, dámy? Ptám se záměrně, protože jsem na dietce (jak ostatně napovídá i název článku). Ne zrovna čerstvě, ale už nějakou dobu a své ovoce už dieta přinesla, ale proč o tom vůbec píšu…
    Jelikož tento web je (ač se to občas nezdá) hlavně o přátelství a té „soulmate“, kterou každá máme, tak i začít s dietou je nejlepší ve dvou – se stejně motivovanou kámoškou, která Vás v tom prostě nenechá. A tak jsme s Nicole prakticky od začátku našeho přátelství, postupně vyzkoušely snad všechny možné druhy diet, počítaly jsme kalorie, běhaly jsme, cvičily jsme…vždycky tak přibližně týden až dva, než se naskytla nějaká příležitost, která nám plány zhatila (a kterou jsme, popravdě řečeno, už netrpělivě očekávaly). Přibližně 3,5 měsíce zpátky za mnou Nicole přišla s další z diet – Atkinsonovou dietou, chcete-li Low Carb. Oběma se nám systém diety hodně líbil, ale pro závislačky na cukru, jako jsme my dvě, to bylo zezačátku skutečné peklo na zemi. Žádné koláčky, muffiny, donuty, bonbónky, ale co víc…žádné brambory, ovoce a vůbec…bylo by podstatně kratší vyjmenovat, co jsme mohly (můžeme :)) jíst. A tady jsme si všimly jedné choroby… Ano, tato dieta je velmi nebezpečná a choroba, kterou teď budu popisovat je jen pro silné nátury.

    Připraveni? Nicole a já jsme…závislé na mluvení o jídle 😀 A myslím to smrtelně vážně. Jestli mluvení v hláškách z filmů a seriálů připadalo našemu okolí otravné, tak ve srovnání s tímhle, to byly diskuze na akademické úrovni! Doslova celé hodiny se dokážeme bavit o tom, co jsme kdy kde spolu jedly nebo pily a uznávám, že poslouchat – No a pamatuješ v Itálii? Jak jsme snídaly čerstvou křupavoučkou bagetku lehce potřebou máslíčkem, domácím jahodovým džemíkem a na to trošku proscuittka?? OMG!!! To byla slast!! – není zrovna téma pro široké publikum a pokud začnete poslouchat až v průběhu, tak se obávám, že to může znít dokonce až nemravně. Nám to ale bohatě stačí k ukojení neuvěřitelných záchvatů chutí na COKOLIV 🙂
    Teď nás ale čeká další (dle mého názoru náročnější) fáze naší cesty za cílem. Zvednout naše skorosexy prdelky a začít pořádně makat. Velkou nevýhodou Low carb diety je, že nemáte energii, jste otrávené, unavené, chodíte spát se slepicemi a občas byste nejradši prospaly i několik dní… po nějaké době ale tahle únavová fáze přejde a může se vlítnout na cvíčo. Takže jsem objednala čínky, rotanu, udělala si rozpis a s Nicole jsme si vymyslely další kroky – ovoce dopoledne ve cvičící dny, apod..

    Co je ale hlavní myšlenkou tohoto článku (kromě varování před nežádoucími účinky Atkinsonovy diety) je to, jak skvělé je mít vedle sebe toho pravého parťáka, když chcete něčeho nesnadného dosáhnout. Když vlastně potřebujete od základů změnit svoje návyky (dobře…zlozvyky) a začít OPRAVDU se sebou něco dělat, protože si to zasloužíte. Nicole mi často říká, že beze mě by to nedala…a já říkám – Tohle je důvod, proč jsme Soulmates! Jedna druhou podržet, dát jí kotel, když si hledá výmluvy, mít výčitky svědomí jen při myšlence, že byste porušily svoje slovo a nechaly v tom kámošku samotnou…to jsou spřízněné duše…to je přátelství. I když se příklad na držení diety zdá banální, tak já v tom opravdu vidím to, co mi (mimo jiné) naše přátelství přináší. Jsem díky ní lepším člověkem….a rozšířila jsem si slovní zásobu ohledně jídla 😀
    Takže jestli chcete zvládnout nějaké velké sousto (nebo naopak malé :-)). Něco změnit… Nepouštějte se do toho sami. Jestli máte opravdového přítele, tak ho požádejte o pomoc. A jestli je to opravdový přítel, tak řekne – si piš, bejku, že do toho jdeme. A začneme hned!

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Holčičí „bolení hlavičky“

    Tak jelikož jsem skutečně od minulého článku toho pana Pravého nepotkala (nebo o tom aspoň zatím nevím 😀 ), tak se dneska vzdálíme od témat randění  a mého velmi veselého single života.

    K napsání tohoto článku mě inspirovala včerejší příhoda, která se už určitě stala aspoň 9ti lidem z 10ti. Čekáte velký den – to je jedno jestli pracovní nebo nějaká velká akce, rande, svatba, zkouška ve škole… U mě to bylo pracovní. Celou nedělní noc jsem se převalovala, byla nervózní, dokonce se mi o té práci zdálo, žaludek stažený, pořád dokola v hlavě přehrávání toho, jak to asi bude vypadat… a přišlo ráno. Jedu si do práce o hodinu a půl dřív, abych se příkladně připravila, vezmu ve skřínce ten největší hrnek, který tam je, abych si udělala megakávu, ale zjišťuju, že došla voda v barelu. Si říkám – to dáááám, má to asi jenom 20l objem (v přepočtu na váhu cca tunu)  – ale v duchu mě napadne, že by byl zákon schválnosti, kdyby mi to, já nevím, spadlo na nohu, nebo tak něco. No a frajersky barel vyměním, ještě frajerštěji si opráším ruce, ale už při plnění zbytku „hrnečku“ si všimnu známého flíčku v zorném poli. Kdo zná, tak už ví – čeká mě pořádná migréna, ze které se budu dostávat ještě za 2 dny. No a taky že jo. Takže den v pytli. Snažím se napsat své drahé Nicole zprávu, kterou nemůže absolutně nikdo pochopit, protože na to nevidím – což je s odstupem času, celkem sranda číst ☺

    Nicméně po nadopování léky proti bolesti a hektolitrech vody se mi podařilo tu záležitost se ctí zvládnout…a odrovnat se tak na zbytek dne ☺ A to mě přimělo zamyslet se nad tou trapnou frází „Dnes ne, miláčku. Bolí mě hlava.“, kterou nás uráží všichni muži (asi jako my je s rýmičkou) a tak Vám mě to naštvalo 😀 Když si totiž představím, že bych s touhle bolestí opravdu měla na někom půl hodiny rajtovat, tak to bych radši vyřídila ještě dalších 10 jednání v práci. Na druhou stranu…jestli to některé ženy (a přísahám, že já jsem to nikdy bezdůvodně nepoužila) zneužívají, aby se vyhnuly sexu, tak jsou dvě varianty příčiny. 1) ta žena je buď frigidní, nebo má na tuhle aktivitu už někoho jiného, nebo za 2) je jejich partner v posteli dřevo a jim se s ním spát prostě nechce. Vsadím se, že ta druhá varianta ještě žádnýho chlapa nenapadla. Takže, pánové, jestli se Vaše drahá „vymlouvá“ na bolest hlavy a pak půl hodiny vykecává s kámoškou po telefonu, takže jí evidentně nic není, tak se zkuste zamyslet, jestli ten důvod není Vaše neschopnost. Auvajs…jo to bylo nepříjemný, ale co když to tak fakt je? Dokážu si docela představit, že pokud je v posteli nůďo a já jsem unavená z práce, tak nejsem zrovna odvázaná z toho, že „on to zase chce“…tak co s tím?? Nechci ho urazit, ale fakt do toho nejdu…a výmluva s bolestí hlavy je na světě!

    A řešení? No…asi bude u každé z nás trochu jiná, ale za mě, pokud víte, že si partnerka bolest hlavy jen vymýšlí, tak se hecněte a něčím jí překvapte.  Zahoďte tu knížku, co si vzala na obranu do ruky, vypněte jí tu telku nebo počítač a ukažte jí, proč by měla chtít na tyhle výmluvy zapomenout. Jen bacha na to, když to fakt nehraje. To Vás čeká strašná hádka 😀

    Zlomte vaz! 😉

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Randění aneb jsem asi z jinýho světa

    Jak jsem předeslala v minulém článku, tak dnes bych Vám ráda předala pár mých postřehů o randění. Ale pozor…jestli čekáte, že se tady dočtete, jak se máte obléknout, nalíčit a tak podobně, tak Vás asi trochu zklamu. Ženy, upřímně, tak nejste snad takový jelita, abyste nevěděly, že si máte umýt vlasy a vzít čistý kalhotky, takže si nebudu hrát na chytrou… Co ale nechápu na randění, je vlastně samotná podstata toho slova a jsem přesvědčená, že pokud ho chlap nevymyslel, tak se ho rozhodně naučil perfektně zneužívat. Ale hezky popořádku…

    Nevěřila bych, že tuhle frázi použij, ale sakra… to za nás nebylo! Když já jsem tak nějak překlepala pubertu a moje vztahy tudíž automaticky začaly být vážnější povahy, tak prostě kluk/skoro muž pozval slečnu na nějaký to rande – začátek souhlasí, ale teď to přijde – a když jim bylo fajn a proběhla pěkná pusa na dobrou noc + nějaká ta smska typu „…díky za krásný večer…“ cca do půl hodiny od rozloučení, tak se bralo za hotovou věc, že jsou pár v začátcích. A dneska??? Jakože mi chcete říct, že se může pobíhat za jinejma, dokud jeden neřekne „STOP! Od teďka už nerandíme, ale navíc budeme mít exkluzivní vztah.“?? Hele, to je jako vážně potřeba říct, když takhle změníte pravidla hry, dámy a pánové, poněvadž mně to jako nikdo neřekl a čučela jsem na to, jak tučňák na angrešt!! Mimochodem k čemu je to jako dobrý? Jako jasně, teoreticky se nedá podvádět, protože po každý může osočovaný zvednout ruce v obranném gestu a se slovy „Hele, brzdi, bejbee, vždyť jenom randíme“ z toho ještě vyjít jako frajer, ale upřímně…to chtějí spíš chlapi, takže mě to dost přijde jako bouda.

    man-916498_1280

    A jelikož já nemám ráda, když na mě někdo zkouší ušít nějakou kulišárnu, tak jsem přemítala, jak z toho vybruslit…no nevymyslela jsem nic, že jo, protože jediný co mě napadlo bylo, že bych to tomu chlapci vysvětlila pěkně hned na začátku, ale když jsem si zkoušela, jak to zní, tak si myslím, že by si vzpomněl, že musí jít děsně nutně něco okamžitě zařídit a nedostala bych se ani k tý puse…A to zase asi za to nestojí.

    Takže jestli máte nějakou solidní radu (nebo fakt solidního bráchu/kámoše/kolegu, který nechce jen RANDIT), tak sem s tím vším, protože jinak Vám asi zůstanu na ocet a to by byla fakt škoda.

    Toliko z deníčku „Vera a její chlapci“ a příště třeba zase z jiného soudku. Teda pokud do příštího úterý konečně nepotkám toho svého vysněného… lehce arogantního… charismatického… inteligentního… vtipného… sexy… vřelého (ale nejvíc ke mně)… ochranitelského… jo a galantního muže…jop, teď jsem si to po sobě přečetla a vidím to na ten jiný soudek 🙂 …tak zase příště.

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Šílený ženský a „chlapi“ co pláčou

    Tak jsme tu spolu zase a já se s Vámi musím podělit o myšlenku, kterou mám v hlavě už dlouho. A sice – sakra co je to s těma lidma pořád? Chlapi bulí, dávají na facebook srdceryvný citáty, aby tak obměkčily srdce svých hysterických vyvolených a co hůř – JSOU UŽ DÁVNO DOSPĚLÍ!!!

    Víte, když koloval po fb obrázek s nadpisem „muži dříve a muži dnes“ kde postavili vedle sebe nabušené vojáky a „šampónky“ s rukama jak tyčinky, tak jsem si říkala „BINGO! Nabalím vojáka!“. Tak se i stalo. Nechala jsem se sbalit vojákem s luxusním vymakaným tělíčkem. Hned jsem předeslala, že půjde jen o epizodní roli a užívala si skvělého sexu. Ale ouvej… po pár týdnech se začaly objevovat první vlaštovky toho, že (jak zaznělo v jednom kultovním filmu) není voják, jako voják! A jelikož zastávám názor, že chlap má nárok plakat, jen když jeho vyvolená řekne ano, když vidí svou vyvolenou poprvé ve svatebních šatech a když mu jeho vyvolená porodí jeho dítě (tragické okolnosti nezmiňuji záměrně), tak tohle pofňukávání,  na mě působí jako ANTIafrodiziakum.

    Ženský…jako vážně…je nějaká, která má ráda doma ubulánka?? Jasně, nechceme necitu, ale TOHLE??

    A tak jsem se zamyslela nad chlapama okolo sebe a jejich partnerkami. A došla jsem k hrůznému zjištění, že většina z nich je asi psychicky labilní. Šílené žárlivé scény, výslechy, citové vydírání a to z obou stran… Nedávno jsem sem dávala článek o tom, jaké to je být ve třiceti single, ale po tomhle malém průzkumu si říkám – co s Vámi sakra je, lidi? Je to dobou?? Jakože za minulých generací bylo tak nějak dané, že k rozvodu se přistupovalo, až když už to fakt jinak nešlo a naše babičky a dědečkové se prostě nerozváděli a konec diskuze? My tak nějak stále musíme bojovat o toho druhého, protože jinak podepíše jeden papír a odchází  „za lepším“ (když už se teda dostaneme až ke svatbě). Je tohle to, co nás neustále stresuje a nutí k dělání nároků a hysterickým výstupům?

    BOŽE, tak teď jsem FAKT ráda, že jsem single – podzim, ne-podzim! Od této chvíli tudíž odmítám koukat na jakékoliv lovestory, protože je to stejný scifi jako třeba Star Wars, jenže s tím rozdílem, že nikdo z nás (dobře, z nás svéprávných) skutečně nevěří, že přiletí Hvězda smrti plná stormtrooperů, kdežto na Mr. Big, nebo jiného hrdinu romanťáren, uvěřit dokážeme…a to může být nebezpečný!

    Takže co mi teď zbývá za možnosti…

    1. Můžu se smířit se single životem a milencema na pár týdnů.
    2. Můžu se stát stejně ubohou hysterkou, jako jsou partnerky mých uplakaných kolegů.
    3. Můžu se modlit v zázrak, že na světě ještě zbývá pár nezadaných, heterosexuálních, charismatických, sebevědomých a inteligentních mužů.
    4. Dát se na ty hysterický holky (ale to bych fakt nedala).

    No řeknu Vám…ani jedna ta možnost se mi nelíbí, takže co? Nějaký alternativní způsob? Slyšela jsem různé teorie jako např. teorii rezonance, kdy si svého partnera v duchu (nebo ještě líp na papír, abyste pak nemohli dělat ústupky :D), velmi přesně definujete a každý večer před usnutím si to vizualizujete a tím si ho přivoláte. Takže…3 měsíce jsem si před spaním vizualizovala, jak potkám na drivingu charismatického chlapa, který mě pozve na večeři a bude přesně podle mého seznamu…a prd, že jo… No mohlo k tomu přispět, že jsem na drivingu za tu dobu byla jednou, ale stejně. Nespravedlnost. A nebo možná klika, když bych tam určitě zapomněla napsat, že není ubulánek ☺

    Každopádně si jedu dál. Někdy vizualizuju (ale spíš za jiným účelem ;-)), někdy přemýšlím o svých ex nebo „svém“ citlivkovi a pořád se utvrzuju v tom, že je mi samotný se sebou asi prostě nejlíp.

    (mimo záznam: no stejně samozřejmě pořád doufám, že se jednoho dne a děsně neočekávaně, ta moje true love objeví, jako se objevila moje soul mate , ale pssst, tohle emancipovaný holky, nikdy neříkají ☺)

    No a protože tohle téma mě celkem chytilo, tak příští článek bude o randění a vezmeme to pořádně z gruntu.

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Single ve třiceti

     

    Tak už se to týká i mě… poslední rok života, jak s oblibou říkám, právě začal a brzy ze mě bude TŘICÍTKA!! Tohle zjištění samozřejmě nutí k zamyšlení. Dobrý, tak dítě už mám – jednu fajfku si udělat můžu, ale vztah s jeho tatínkem nebyl zrovna jak z růžové knihovny, takže single… Single a TŘICET NA KRKU! Můj mozek je jako jeden velký červený vykřičník. Léto bylo super – žádné závazky, jen randění za vlahých letních nocí, člověk by byl blázen, kdyby se toho chtěl vzdát. Navíc kamarádky i kamarádi sem ta zmíní strasti partnerského života a člověk si říká „Bože, ještěže se mě TOHLE  netýká!“ Jenže pak přijde podzim, nebo další narozky bez partnera… nebo jako v mém případě obojí najednou… a najednou vystřízlivění z letní pohodičky. V hlavě jede s kým oslavím narozky (jako opít se je vždycky s kým, ale víte jak to myslím – kytičky, dárečky… to po čem touží i ta nejposlednější feministka a cynička na světě), pak následuje bolestné zjištění , že za 3 měsíce jsou UŽ ZASE Vánoce a máte pocit, že jste se probrala ze stavu hybernace.

    Říkám si  „V klidu, holka, tak si prostě někoho najdeš. Booože. Pořád jsi kus, tak to nebude problém…“ Projdu si rande za poslední rok…. 1. Dobrý, sranda, ale nebyl typ na vážný vztah (dobře, že jsi z toho utekla) 2. Sice sranda, ale jinak sobeckej a nafrněnej (bože, doooobře, že jsi utekla) 3. Hodnej a hezkej, ale jiskry asi jako ze sirek z Titanicu (tady to bylo o fous, málem jsi s ním byla jen proto, abys nebyla sama) 4. Zase 2.(seš  nenapravitelná)  5. Hezkej, ale cíťa a dokonce o 5 let mladší, takže z toho nic nekouká (užij si skvělej sex a opovaž se do něj zakoukat!).

    Takže jako co… jsem moc vybíravá? Zamyslím se ještě dál – ten kecal o tom, co dělá za práci, aby vypadal zajímavější . Ten byl tak náladovej, že dokonce měl problémy s erekcí. Ten mi na rande vyprávěl o sváření tak podrobně, že bych mohla z fleku skládat zkoušky na „CéOčko“ (povšimněte si odborného výrazu)… Tak si říkám, že to nemůže být přece všechno mnou, nebo jo?

    Přesvědčuju sama sebe, jako oplácaná holka na Valentýna, že potřeba partnera je jenom zažitý zvyk z mnoha a mnoha generací před námi, které říkají, že TO je normální. Dělám, že nevidím lítostivé pohledy mých zadaných kamarádek ala chuděrka maláááá, ani chlapa nemááá, co z toho života má. Ale pořád mi vrtá hlavou, jak to teda doopravdy je. Chci ho, nechci ho, odháním ho od sebe vědomě, resp. vybírám si vědomě špatné typy a jestli ano, tak proč?? Protože mi vlastně single život vyhovuje?? Protože se jen bojím, že to zase neklapne a rozchod není nikdy příjemný?? Z čisté tvrdohlavosti, že já to přece zvládnu levou zadní i sama… pche… nepotřebuju chlapa??

    Myslím, že běžný chlap (a možná i ženská) by řekl takovou tu klasickou větu jako – Moc nad tím přemýšlíš a NECH TOMU VOLNÝ PRŮBĚH. BOŽE!!! Jestli tuhle větu ještě jednou uslyším od někoho, kdo jde ze vztahu do vztahu už od 15ti, tak asi spáchám nějakou strašlivou vraždu!! Např. nacpáním koulí do chřtánu, nebo zaražením podpatku do oka!

    Zkrátka, děvčata, jestli je Vám kolem TŘICETI (kriste, pořád tomu nevěřím!!) a jste single, tak myslím, že hodně z těhle myšlenek už Vás taky napadlo a chci Vám říct – pečte na to a hlavně, proboha, VOLNÝ PRŮBĚH!!

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
Translate »