Follow:
The Vera Diaries

Jakože….Cože?

Nejčastější slovo, kterým začínají moje články, je “Takže”…a chce se  mi to napsat zase..

Takže…já jako nechci úplně, aby moje články byly depresivní, nebo o nějakých vážných tématech, ale jelikož je to deníček, tak musí snášet moje nálady. Dneska byla ta nálada dost teda na střídačku, resp. spíš jsem měla celou dobu dobrou, protože se mi hned na první schůzce brzy ráno povedl velký obchod a to vždycky potěší. Jeeej!

Nicméééně…když jsem jela pak kolem 11h na další schůzku, tak jsem v rádiu zaregistrovala kratičké info o sebevražedném atentátu v Istanbulu. Dobrý jako….člověk v 21.století je prostě zvyklej, že to kolem bouchá. Válka na našem území už dlouho nebyla a tak k ní asi tak nějak přirozeně cyklicky spějeme, protože jsme banda nepoučitelná a furt se pereme mezi sebou, jakoby to snad mohlo něco vyřešit.a Přesto mě ta zpáva dost zasáhla, protože pro člověka s dítětem, je to dost děsivá představa a tak nějak se tu už necítí bezpečně. Ale co mě nakrklo…když se stala ta šílenost v Paříži (a kdo mě zná, tak ví, že mě to opravdu hodně rozhodilo a několik dní jsem nemohla v podstatě myslet na nic jiného), tak se celý Facebook zahalil do francouzských vlajek, neřešilo se nic jiného a všichni byli najednou strašně solidární a vlastenečtí a tak podobně. No děcka…zítra to budou dva měsíce a po nějakých atentátech už neštěkne pes a mě se vkrádá úplně odporná myšlenka, že jsme tak debilní (ano, DEBILNÍ!), že je pro nás (jako pro společnost) i tohle jakousi módní záležitostí a pak už jsme si zapózovali dost a jdeme zase propařit noci a dělat, že jsme nedotknutelní a že to není náš problém.

Jako já tím nechci říct, že bychom měli ve strachu sedět někde ve sklepě se zásobama na 10 let a plynovou maskou na obličeji, ale jako víte jak….Nerada bych si myslela, že jsme tak povrchní prostě. NO…doufám, že to je jenom můj nějaký dojem, pocit, podezření… Nechci tady tím vyvolat nějakou politickou diskuzi, protože nikdy spolu nebudou všichni souhlasit a já respektuju, že má někdo jiné názory než já (tak nejsem bůh, abych mohla tvrdit, že jen moje uvažování je to správné), ale tak nějak jsem seděla u prázdného listu a bránila se tomu, abych začala psát takhle negativně, jenže někdy to prostě nejde a musí to ven 😉

Tak příště snad zase v lepší náladě! 🙂

See you!

Vaše Vera

Share:
Previous Post Next Post

You may also like

No Comments

Budeme rády za Vaší reakci na náš článek

Translate »