Follow:
    The Nicole Diaries

    Když se Vám splní sen…

    IMG_3622

    Jsem šťastná, že můžu říct, že se mi splnil jeden z mých snů. Je to ten nejkrásnější pocit na světě a když se Vám to stane, tak tomu nemůžete uvěřit. 😀 Paradox že? Ale věřím, že to znáte. Můj sen byl letět do Ameriky a tak se to tenhle rok stalo.

    A jak k tomu došlo ? Asi tak před čtyřmi měsíci se mi zasnoubila kamarádka v Americe a tak začali se snoubencem plánovat svatbu. Ke konci července bylo datum jasné. Na konci září se budou brát a jsem zvaná. No samozřejmě, že jsem tam strašně chtěla, ale musela jsem to zatím nechat otevřené, protože jsem v srpnu nastupovala do nové práce a navíc letenky na mě byly drahé. Koncem srpna jsem se už musela rozhodnout. A diky mým nejbližším jsem si mohla na konci srpna koupit letenku a odcestovat. Všechno se stalo tak rychle a během tří týdnu jsem letěla!

    Cesta za velkou louži začala v Hradci odkud jsme vyrazili ve 2 ráno směr Berlín odkud nám v 9 letělo letadlo do Amsterdamu a před dvanáctou jsme měly odlétat do Chicaga.  Přílet díky časovému posunu byl kolem čtvrté odpoledne (23.00 v ČR). Už na letišti zaznamenáte jinou kulturu, vidíte jiné chování lidí a když z něho vylezete je to prostě jiný svět. Jiná auta, široký silnice, budovy, bydlení, trávníky, obchody … Ačkoliv miluji dovolené, kde sebou plácnu jen na pláž a chytám bronz, tohle bylo něco úžasného.   Zklamaná jsem rozhodně nebyla a popravdě po tom všem byl a možná ještě je můj návrat do reality těžký…  Takže děkuji nevěstě za pozvání a SS* za to, co pro mě udělali !

    Tak to byl takový rychlý souhrn mého vyplněného snu, ale můžete se těšit na detailnější články  o letu, výletech do Chicaga, nočním životě, plachtění, česko-americké svatbě, řízení v Americe, obchodech …  🙂

    Krásný víkend

    Vaše Nicole

    ___________________________________________________________________

    *SS= snoubenec a soulmate 😀

    Share:
    The Vera Diaries

    Randění aneb jsem asi z jinýho světa

    couple-731890_1280

    Jak jsem předeslala v minulém článku, tak dnes bych Vám ráda předala pár mých postřehů o randění. Ale pozor…jestli čekáte, že se tady dočtete, jak se máte obléknout, nalíčit a tak podobně, tak Vás asi trochu zklamu. Ženy, upřímně, tak nejste snad takový jelita, abyste nevěděly, že si máte umýt vlasy a vzít čistý kalhotky, takže si nebudu hrát na chytrou… Co ale nechápu na randění, je vlastně samotná podstata toho slova a jsem přesvědčená, že pokud ho chlap nevymyslel, tak se ho rozhodně naučil perfektně zneužívat. Ale hezky popořádku…

    Nevěřila bych, že tuhle frázi použij, ale sakra… to za nás nebylo! Když já jsem tak nějak překlepala pubertu a moje vztahy tudíž automaticky začaly být vážnější povahy, tak prostě kluk/skoro muž pozval slečnu na nějaký to rande – začátek souhlasí, ale teď to přijde – a když jim bylo fajn a proběhla pěkná pusa na dobrou noc + nějaká ta smska typu „…díky za krásný večer…“ cca do půl hodiny od rozloučení, tak se bralo za hotovou věc, že jsou pár v začátcích. A dneska??? Jakože mi chcete říct, že se může pobíhat za jinejma, dokud jeden neřekne „STOP! Od teďka už nerandíme, ale navíc budeme mít exkluzivní vztah.“?? Hele, to je jako vážně potřeba říct, když takhle změníte pravidla hry, dámy a pánové, poněvadž mně to jako nikdo neřekl a čučela jsem na to, jak tučňák na angrešt!! Mimochodem k čemu je to jako dobrý? Jako jasně, teoreticky se nedá podvádět, protože po každý může osočovaný zvednout ruce v obranném gestu a se slovy „Hele, brzdi, bejbee, vždyť jenom randíme“ z toho ještě vyjít jako frajer, ale upřímně…to chtějí spíš chlapi, takže mě to dost přijde jako bouda.

    man-916498_1280

    A jelikož já nemám ráda, když na mě někdo zkouší ušít nějakou kulišárnu, tak jsem přemítala, jak z toho vybruslit…no nevymyslela jsem nic, že jo, protože jediný co mě napadlo bylo, že bych to tomu chlapci vysvětlila pěkně hned na začátku, ale když jsem si zkoušela, jak to zní, tak si myslím, že by si vzpomněl, že musí jít děsně nutně něco okamžitě zařídit a nedostala bych se ani k tý puse…A to zase asi za to nestojí.

    Takže jestli máte nějakou solidní radu (nebo fakt solidního bráchu/kámoše/kolegu, který nechce jen RANDIT), tak sem s tím vším, protože jinak Vám asi zůstanu na ocet a to by byla fakt škoda.

    Toliko z deníčku „Vera a její chlapci“ a příště třeba zase z jiného soudku. Teda pokud do příštího úterý konečně nepotkám toho svého vysněného… lehce arogantního… charismatického… inteligentního… vtipného… sexy… vřelého (ale nejvíc ke mně)… ochranitelského… jo a galantního muže…jop, teď jsem si to po sobě přečetla a vidím to na ten jiný soudek 🙂 …tak zase příště.

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Nicole Diaries

    Jak jsem se stala iOvcí …

    apple-iphone-smartphone-desk-large


    Už na střední škole se mi líbil iPhone, který tehdy vyšel jako úplně první mobilní telefon isheep-500x500od Applu. Moc se mi líbil design, velký barevný pokrokový displej a samozřejmě logo. Jak dokáže okouzlit pouhé a nakousnuté jabko?!  A jak je mým talentem tak to, co se mi líbí stojí ranec peněz. Nikdy jsme se v penězích nekoupali jak strýček skrblík a tak než jsem se stala iOvcí zůstávala jsem věrná Nokii a podporovala všechny31EC88VQ14L protiklady proč nemít produkt od nakousnutého jablíčka.

    Ve druháku jsem začala chodit na brigádu do Mekáče a moje první “výplata” byla v řádu tisícovek. Hned mi bylo jasné jak první peníze utratím – konečně si koupím něco od applu! Vlastně to byla nejlevnější věc, která byla možná koupit, a to mp3. Tehdy jsem poprvé pocítila jak jsem se pří nákupu zastavila a uvědomila si kolik daná věc stojí. Moje první věc od applu byl iPod nano, růžový s gravírováním na zadní straně. Po pár minutách používání mi bylo jasné, že tahle značka není jen designový kousek a vymoženost, ale funkce které mají jejich výrobky jsou nadčasové a mají vše co nejvíce ulehčit.

    20474Pár let uplynulo a na mobil nakonec došlo. Chvilku jsem porovnávala pro a proti. Všechny zápory vyjmenované kamarády a internetem, kterých jsem se obávala, nikdy nenastaly. iPhone jsem navíc začala využívat i místo foťáku – zrcadlovce se sice nevyrovná, ale na mé amatérské fotky je senzační! Naše společna cesta s iPhonm 4s i tak neměla dlouhé trvání. Po půl roce mi byl odcizen. A tak jsem byla nucena využívat starý mobil, který neměl operační systém, tedy jsem přišla o komunikaci se světem pomocí aplikací. Tehdy jsem si uvědomila jaké je to být okradená a jaké je si zvyknout na lepší a pak využívat něco, co mi před pár lety bylo hitem a úžasným telefonem.

    gallery4_2256Uplynulo asi půl roku a přítel se už nemohl dívat jak trpím s tou starou krabicí a vytáčelo ho zbytečné utrácení za SMSky, jelikož jsme si zvykli komunikovat na denní bázi přes whatsapp, messenger či jiné podobné aplikace zdarma, protože jsme měli internet v tarifu a tak mi vypomohl k novému krasavci iPhone 5. Během pár měsíců k němu přibyl notebook MacBook Pro. Kde jsem si během týdne zvykala na nový operační systém a gesta. Rychlost notebooku a zorné pole displeje bylo nepřekonatelné. A to nemluvím o synchronizaci zařízení, ale to jde i mezi windowsem a iPhonem.

    V poslední řadě se ke všem mým “ovčím” miláčkům přidal iPad, který jsem vyhrála. Je komfortní na cesty místo notebooku a nemusíte sebou v kabelce na cesty tahat jednu těžkou knížku. Můžete si do něho dát třeba deset knížek a pořád tam dáváte jednu stejně lehkou věc 🙂

    iphone-6-rose-gold-002

    Momentálně mám iPhone 6, jelikož mi byl neodolatelným se všemi novými funkcemi. Myslím si, že pokud Vám iPhone nikdo neukradne nebo vám nespadne do kanálu, tak je jeho životnost opravdu dlouhá a řekla bych, že si s ním vystačíte mnoho let. Věřila jsem tedy, že se svojí “šestkou” zůstanu spokojená aspoň do mých třicátých narozenin. Bohužel pro mě Apple vydal iPhone 6s, se kterým mi znovu vyrazil dech. A čím mě dostal? Tak první je zase design a nová barevná variace – růžová! Ano, opravdu mě stačí málo. No a nakonec jsem si přečetla i další vylepšení a moje srdce pro něj plesá. A tak si každé ráno odříkávám mantru, že to je jen vymoženost, kterou nepotřebuji a můžu bez ní žít… takže…


    Ahoj jmenuji se Nicole a jsem Apploholička !

    xoxo

    Vaše Nicole

    P.S.: Místo dolarů mi v očích svítí nakousnutá jablíčka.

    Share:
    The Vera Diaries

    Šílený ženský a „chlapi“ co pláčou

    argument-238529_640

    Tak jsme tu spolu zase a já se s Vámi musím podělit o myšlenku, kterou mám v hlavě už dlouho. A sice – sakra co je to s těma lidma pořád? Chlapi bulí, dávají na facebook srdceryvný citáty, aby tak obměkčily srdce svých hysterických vyvolených a co hůř – JSOU UŽ DÁVNO DOSPĚLÍ!!!

    Víte, když koloval po fb obrázek s nadpisem „muži dříve a muži dnes“ kde postavili vedle sebe nabušené vojáky a „šampónky“ s rukama jak tyčinky, tak jsem si říkala „BINGO! Nabalím vojáka!“. Tak se i stalo. Nechala jsem se sbalit vojákem s luxusním vymakaným tělíčkem. Hned jsem předeslala, že půjde jen o epizodní roli a užívala si skvělého sexu. Ale ouvej… po pár týdnech se začaly objevovat první vlaštovky toho, že (jak zaznělo v jednom kultovním filmu) není voják, jako voják! A jelikož zastávám názor, že chlap má nárok plakat, jen když jeho vyvolená řekne ano, když vidí svou vyvolenou poprvé ve svatebních šatech a když mu jeho vyvolená porodí jeho dítě (tragické okolnosti nezmiňuji záměrně), tak tohle pofňukávání,  na mě působí jako ANTIafrodiziakum.

    Ženský…jako vážně…je nějaká, která má ráda doma ubulánka?? Jasně, nechceme necitu, ale TOHLE??

    A tak jsem se zamyslela nad chlapama okolo sebe a jejich partnerkami. A došla jsem k hrůznému zjištění, že většina z nich je asi psychicky labilní. Šílené žárlivé scény, výslechy, citové vydírání a to z obou stran… Nedávno jsem sem dávala článek o tom, jaké to je být ve třiceti single, ale po tomhle malém průzkumu si říkám – co s Vámi sakra je, lidi? Je to dobou?? Jakože za minulých generací bylo tak nějak dané, že k rozvodu se přistupovalo, až když už to fakt jinak nešlo a naše babičky a dědečkové se prostě nerozváděli a konec diskuze? My tak nějak stále musíme bojovat o toho druhého, protože jinak podepíše jeden papír a odchází  „za lepším“ (když už se teda dostaneme až ke svatbě). Je tohle to, co nás neustále stresuje a nutí k dělání nároků a hysterickým výstupům?

    BOŽE, tak teď jsem FAKT ráda, že jsem single – podzim, ne-podzim! Od této chvíli tudíž odmítám koukat na jakékoliv lovestory, protože je to stejný scifi jako třeba Star Wars, jenže s tím rozdílem, že nikdo z nás (dobře, z nás svéprávných) skutečně nevěří, že přiletí Hvězda smrti plná stormtrooperů, kdežto na Mr. Big, nebo jiného hrdinu romanťáren, uvěřit dokážeme…a to může být nebezpečný!

    Takže co mi teď zbývá za možnosti…

    1. Můžu se smířit se single životem a milencema na pár týdnů.
    2. Můžu se stát stejně ubohou hysterkou, jako jsou partnerky mých uplakaných kolegů.
    3. Můžu se modlit v zázrak, že na světě ještě zbývá pár nezadaných, heterosexuálních, charismatických, sebevědomých a inteligentních mužů.
    4. Dát se na ty hysterický holky (ale to bych fakt nedala).

    No řeknu Vám…ani jedna ta možnost se mi nelíbí, takže co? Nějaký alternativní způsob? Slyšela jsem různé teorie jako např. teorii rezonance, kdy si svého partnera v duchu (nebo ještě líp na papír, abyste pak nemohli dělat ústupky :D), velmi přesně definujete a každý večer před usnutím si to vizualizujete a tím si ho přivoláte. Takže…3 měsíce jsem si před spaním vizualizovala, jak potkám na drivingu charismatického chlapa, který mě pozve na večeři a bude přesně podle mého seznamu…a prd, že jo… No mohlo k tomu přispět, že jsem na drivingu za tu dobu byla jednou, ale stejně. Nespravedlnost. A nebo možná klika, když bych tam určitě zapomněla napsat, že není ubulánek ☺

    Každopádně si jedu dál. Někdy vizualizuju (ale spíš za jiným účelem ;-)), někdy přemýšlím o svých ex nebo „svém“ citlivkovi a pořád se utvrzuju v tom, že je mi samotný se sebou asi prostě nejlíp.

    (mimo záznam: no stejně samozřejmě pořád doufám, že se jednoho dne a děsně neočekávaně, ta moje true love objeví, jako se objevila moje soul mate , ale pssst, tohle emancipovaný holky, nikdy neříkají ☺)

    No a protože tohle téma mě celkem chytilo, tak příští článek bude o randění a vezmeme to pořádně z gruntu.

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Single ve třiceti

    single-tricitka

     

    Tak už se to týká i mě… poslední rok života, jak s oblibou říkám, právě začal a brzy ze mě bude TŘICÍTKA!! Tohle zjištění samozřejmě nutí k zamyšlení. Dobrý, tak dítě už mám – jednu fajfku si udělat můžu, ale vztah s jeho tatínkem nebyl zrovna jak z růžové knihovny, takže single… Single a TŘICET NA KRKU! Můj mozek je jako jeden velký červený vykřičník. Léto bylo super – žádné závazky, jen randění za vlahých letních nocí, člověk by byl blázen, kdyby se toho chtěl vzdát. Navíc kamarádky i kamarádi sem ta zmíní strasti partnerského života a člověk si říká „Bože, ještěže se mě TOHLE  netýká!“ Jenže pak přijde podzim, nebo další narozky bez partnera… nebo jako v mém případě obojí najednou… a najednou vystřízlivění z letní pohodičky. V hlavě jede s kým oslavím narozky (jako opít se je vždycky s kým, ale víte jak to myslím – kytičky, dárečky… to po čem touží i ta nejposlednější feministka a cynička na světě), pak následuje bolestné zjištění , že za 3 měsíce jsou UŽ ZASE Vánoce a máte pocit, že jste se probrala ze stavu hybernace.

    Říkám si  „V klidu, holka, tak si prostě někoho najdeš. Booože. Pořád jsi kus, tak to nebude problém…“ Projdu si rande za poslední rok…. 1. Dobrý, sranda, ale nebyl typ na vážný vztah (dobře, že jsi z toho utekla) 2. Sice sranda, ale jinak sobeckej a nafrněnej (bože, doooobře, že jsi utekla) 3. Hodnej a hezkej, ale jiskry asi jako ze sirek z Titanicu (tady to bylo o fous, málem jsi s ním byla jen proto, abys nebyla sama) 4. Zase 2.(seš  nenapravitelná)  5. Hezkej, ale cíťa a dokonce o 5 let mladší, takže z toho nic nekouká (užij si skvělej sex a opovaž se do něj zakoukat!).

    Takže jako co… jsem moc vybíravá? Zamyslím se ještě dál – ten kecal o tom, co dělá za práci, aby vypadal zajímavější . Ten byl tak náladovej, že dokonce měl problémy s erekcí. Ten mi na rande vyprávěl o sváření tak podrobně, že bych mohla z fleku skládat zkoušky na „CéOčko“ (povšimněte si odborného výrazu)… Tak si říkám, že to nemůže být přece všechno mnou, nebo jo?

    Přesvědčuju sama sebe, jako oplácaná holka na Valentýna, že potřeba partnera je jenom zažitý zvyk z mnoha a mnoha generací před námi, které říkají, že TO je normální. Dělám, že nevidím lítostivé pohledy mých zadaných kamarádek ala chuděrka maláááá, ani chlapa nemááá, co z toho života má. Ale pořád mi vrtá hlavou, jak to teda doopravdy je. Chci ho, nechci ho, odháním ho od sebe vědomě, resp. vybírám si vědomě špatné typy a jestli ano, tak proč?? Protože mi vlastně single život vyhovuje?? Protože se jen bojím, že to zase neklapne a rozchod není nikdy příjemný?? Z čisté tvrdohlavosti, že já to přece zvládnu levou zadní i sama… pche… nepotřebuju chlapa??

    Myslím, že běžný chlap (a možná i ženská) by řekl takovou tu klasickou větu jako – Moc nad tím přemýšlíš a NECH TOMU VOLNÝ PRŮBĚH. BOŽE!!! Jestli tuhle větu ještě jednou uslyším od někoho, kdo jde ze vztahu do vztahu už od 15ti, tak asi spáchám nějakou strašlivou vraždu!! Např. nacpáním koulí do chřtánu, nebo zaražením podpatku do oka!

    Zkrátka, děvčata, jestli je Vám kolem TŘICETI (kriste, pořád tomu nevěřím!!) a jste single, tak myslím, že hodně z těhle myšlenek už Vás taky napadlo a chci Vám říct – pečte na to a hlavně, proboha, VOLNÝ PRŮBĚH!!

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    About Us

    Jak to všechno začalo

    woman-hand-smartphone-desk

    Píše se rok 2014, je jaro, venku začíná být počásko na lodičky… Jsem po těžkém rozchodu a za posledních pár měsíců jsem svoje játra vystavila dost velké zátěži, jak jsem každý víkend vyrážela na misi „zapomenout na ex“. No řekněme si to na rovinu…občas to nebyly jenom víkendy.

    Po jedné takové propařené noci přijdu do práce a zjistím, že mám novou kolegyni. Je roztomilá a já si hned řeknu, že tohle zlatíčko zařadím mezi své přátelé. Snažím se svým rozverným (a ještě lehce opilým) způsobem dát najevo, že jsou dveře otevřené. To ještě nevím, jak moc důležitý pro mě tenhle člověk bude.

    Uplyne pár týdnů lehkého oťukávání a občasných obědů, než se do téhle slečny zamiluju definitivně. Z občasných obědů se stávají rituály denní potřeby a náš společný humor nás stmeluje víc a víc. Nevím, jestli si vzpomenete na okamžik, kdy jste potkali svou „soul mate“, ale jak jsem zjišťovala, že tohle není jen flirt, tak jsem se stále vracela v duchu k tomu dni, kdy jsme se poprvé setkaly…a bylo mi fakt trapně…

    Vlasy ještě lehce načichlé kouřem z baru, kruhy pod očima, polámané srdce a můj vratký humor, který měl potlačit obecně zažitou pomluvu, že působím nafoukaně, se mi spojily před očima a tradá…no to musela být pecka!

    A víte co?? Byla to PECKA. V tu chvíli jsem totiž potkala člověka tak kreativního, originálního a vtipného, že mi nad tím zůstával rozum stát. Člověka, u kterého žádný nápad není dost praštěný, který nikdy neřekne „…prosím Tě, nevymýšlej kraviny a drž se při zemi. Takhle se život nežije…“.

    A tak jsme došly do okamžiku, kdy sedíme na jednom z našich obědů a bavíme se o všem možném…už zase si říkáme „Sakra, měly bychom si to začít psát!“ až mi dojde věc, nad kterou už dlouho přemýšlím a poprvé jí říkám nahlas.

    „Chci začít zase psát! Chci něco tvořit!! Mám pocit, že se pořád někam ženu a nic za mnou nezůstává!!!“ A jsem z toho smutná. Jenže ona řekne, že to není problém, že není nic jednoduššího a má dlouho stejný pocit. A tak poprvé začneme plánovat náš nový „projekt“, kterému hned dáváme název Soul Mate.

    Máme tisíc a jeden nápad, jak tenhle web bude vypadat a všechny vypadají tak lákavě, že nevíme kde začít… Když jsem přemýšlela, co bude obsahem pilotního článku, tak jsem si řekla, že ho vezmu seriózně (no, posuďte sami, co je pak neseriózní) a předám Vám tu opravdovou emoci, když najdete spřízněnou duši.

    Teď ale začne zábava a máte se na co těšit…brzy se Vám ukážeme v celé své kráse…nebo že by to tak úplně nebylo? Počkejte si na úvodní video…

    See you…

    Vaše Vera

    woodland-656969_1280

    Jak jsme se našly… příběh z druhé strany

    Je konec března 2014 a já se připravuji na nástup do nové práce, kterou jsem hledala od konce předchozího roku. Posledních pár měsíců jsem byla mezi lidmi méně, než je mým zvykem, čas jsem trávila více méně jen sama se sebou, a tak jsem se těšila, že zase budu někam patřit a budu mít pravidelný režim.

    Nastal den D a já nastupovala do práce, kde mi byl představen kolektiv. V něm nechyběla velmi sympatická, milá, profesionální a inteligentní slečna v mém věku. Ihned jsme si začaly tykat (později jsem zjistila, že takovou poctu nemá jen tak někdo).

    Netrvalo dlouho a moje kolegyňka se mě ujala a vzala mě na náš první oběd, kde jsme se začaly oťukávat. Postupně jsme se poznávaly, vyprávěly si naše životní příběhy a zjišťovaly, že máme naprosto stejný smysl pro humor, myšlení, nápady… Skvěle jsme se doplňovaly, a nasmály se už pěkných pár hodin čistého času.

    Neuběhlo ani pár měsíců a obě jsme věděly, že to co máme, je k nezaplacení a ne jen tak někdo to dokáže pochopit a mít. Jsme prostě spřízněné duše a obě víme, že ať se stane cokoliv, tak se jedna o druhou můžeme opřít a spolehnout se na sebe. Můžete to také o někom říct ? V dnešní době je to tak vzácné, ale když to najdete, poznáte, že je to TO pravé. Dodnes ráda spekuluju nad tím, kde nastal ten zlom, kde to všechno začalo, jaké máme štěstí a jak to bylo všechno tak přirozené.

    A tak jsme tady! Spolu dál na naší cestě, kde vzniknul projekt Soulmates.cz a bude úžasný a skvělý, minimálně tak jako MY. Budeme ho hýčkat, milovat a pečovat o něj jako o náš vztah… Moc se na tuhle naši nově objevenou cestu těším a moc děkuju, že po ní můžu jít právě s tebou.

    Vaše Nicole

    Share: