Follow:
The Vera Diaries

Šílený ženský a „chlapi“ co pláčou

argument-238529_640

Tak jsme tu spolu zase a já se s Vámi musím podělit o myšlenku, kterou mám v hlavě už dlouho. A sice – sakra co je to s těma lidma pořád? Chlapi bulí, dávají na facebook srdceryvný citáty, aby tak obměkčily srdce svých hysterických vyvolených a co hůř – JSOU UŽ DÁVNO DOSPĚLÍ!!!

Víte, když koloval po fb obrázek s nadpisem „muži dříve a muži dnes“ kde postavili vedle sebe nabušené vojáky a „šampónky“ s rukama jak tyčinky, tak jsem si říkala „BINGO! Nabalím vojáka!“. Tak se i stalo. Nechala jsem se sbalit vojákem s luxusním vymakaným tělíčkem. Hned jsem předeslala, že půjde jen o epizodní roli a užívala si skvělého sexu. Ale ouvej… po pár týdnech se začaly objevovat první vlaštovky toho, že (jak zaznělo v jednom kultovním filmu) není voják, jako voják! A jelikož zastávám názor, že chlap má nárok plakat, jen když jeho vyvolená řekne ano, když vidí svou vyvolenou poprvé ve svatebních šatech a když mu jeho vyvolená porodí jeho dítě (tragické okolnosti nezmiňuji záměrně), tak tohle pofňukávání,  na mě působí jako ANTIafrodiziakum.

Ženský…jako vážně…je nějaká, která má ráda doma ubulánka?? Jasně, nechceme necitu, ale TOHLE??

A tak jsem se zamyslela nad chlapama okolo sebe a jejich partnerkami. A došla jsem k hrůznému zjištění, že většina z nich je asi psychicky labilní. Šílené žárlivé scény, výslechy, citové vydírání a to z obou stran… Nedávno jsem sem dávala článek o tom, jaké to je být ve třiceti single, ale po tomhle malém průzkumu si říkám – co s Vámi sakra je, lidi? Je to dobou?? Jakože za minulých generací bylo tak nějak dané, že k rozvodu se přistupovalo, až když už to fakt jinak nešlo a naše babičky a dědečkové se prostě nerozváděli a konec diskuze? My tak nějak stále musíme bojovat o toho druhého, protože jinak podepíše jeden papír a odchází  „za lepším“ (když už se teda dostaneme až ke svatbě). Je tohle to, co nás neustále stresuje a nutí k dělání nároků a hysterickým výstupům?

BOŽE, tak teď jsem FAKT ráda, že jsem single – podzim, ne-podzim! Od této chvíli tudíž odmítám koukat na jakékoliv lovestory, protože je to stejný scifi jako třeba Star Wars, jenže s tím rozdílem, že nikdo z nás (dobře, z nás svéprávných) skutečně nevěří, že přiletí Hvězda smrti plná stormtrooperů, kdežto na Mr. Big, nebo jiného hrdinu romanťáren, uvěřit dokážeme…a to může být nebezpečný!

Takže co mi teď zbývá za možnosti…

  1. Můžu se smířit se single životem a milencema na pár týdnů.
  2. Můžu se stát stejně ubohou hysterkou, jako jsou partnerky mých uplakaných kolegů.
  3. Můžu se modlit v zázrak, že na světě ještě zbývá pár nezadaných, heterosexuálních, charismatických, sebevědomých a inteligentních mužů.
  4. Dát se na ty hysterický holky (ale to bych fakt nedala).

No řeknu Vám…ani jedna ta možnost se mi nelíbí, takže co? Nějaký alternativní způsob? Slyšela jsem různé teorie jako např. teorii rezonance, kdy si svého partnera v duchu (nebo ještě líp na papír, abyste pak nemohli dělat ústupky :D), velmi přesně definujete a každý večer před usnutím si to vizualizujete a tím si ho přivoláte. Takže…3 měsíce jsem si před spaním vizualizovala, jak potkám na drivingu charismatického chlapa, který mě pozve na večeři a bude přesně podle mého seznamu…a prd, že jo… No mohlo k tomu přispět, že jsem na drivingu za tu dobu byla jednou, ale stejně. Nespravedlnost. A nebo možná klika, když bych tam určitě zapomněla napsat, že není ubulánek ☺

Každopádně si jedu dál. Někdy vizualizuju (ale spíš za jiným účelem ;-)), někdy přemýšlím o svých ex nebo „svém“ citlivkovi a pořád se utvrzuju v tom, že je mi samotný se sebou asi prostě nejlíp.

(mimo záznam: no stejně samozřejmě pořád doufám, že se jednoho dne a děsně neočekávaně, ta moje true love objeví, jako se objevila moje soul mate , ale pssst, tohle emancipovaný holky, nikdy neříkají ☺)

No a protože tohle téma mě celkem chytilo, tak příští článek bude o randění a vezmeme to pořádně z gruntu.

See you!

Vaše Vera

Share:
Previous Post Next Post

You may also like

No Comments

Budeme rády za Vaší reakci na náš článek