Follow:
The Vera Diaries

Single ve třiceti

single-tricitka

 

Tak už se to týká i mě… poslední rok života, jak s oblibou říkám, právě začal a brzy ze mě bude TŘICÍTKA!! Tohle zjištění samozřejmě nutí k zamyšlení. Dobrý, tak dítě už mám – jednu fajfku si udělat můžu, ale vztah s jeho tatínkem nebyl zrovna jak z růžové knihovny, takže single… Single a TŘICET NA KRKU! Můj mozek je jako jeden velký červený vykřičník. Léto bylo super – žádné závazky, jen randění za vlahých letních nocí, člověk by byl blázen, kdyby se toho chtěl vzdát. Navíc kamarádky i kamarádi sem ta zmíní strasti partnerského života a člověk si říká „Bože, ještěže se mě TOHLE  netýká!“ Jenže pak přijde podzim, nebo další narozky bez partnera… nebo jako v mém případě obojí najednou… a najednou vystřízlivění z letní pohodičky. V hlavě jede s kým oslavím narozky (jako opít se je vždycky s kým, ale víte jak to myslím – kytičky, dárečky… to po čem touží i ta nejposlednější feministka a cynička na světě), pak následuje bolestné zjištění , že za 3 měsíce jsou UŽ ZASE Vánoce a máte pocit, že jste se probrala ze stavu hybernace.

Říkám si  „V klidu, holka, tak si prostě někoho najdeš. Booože. Pořád jsi kus, tak to nebude problém…“ Projdu si rande za poslední rok…. 1. Dobrý, sranda, ale nebyl typ na vážný vztah (dobře, že jsi z toho utekla) 2. Sice sranda, ale jinak sobeckej a nafrněnej (bože, doooobře, že jsi utekla) 3. Hodnej a hezkej, ale jiskry asi jako ze sirek z Titanicu (tady to bylo o fous, málem jsi s ním byla jen proto, abys nebyla sama) 4. Zase 2.(seš  nenapravitelná)  5. Hezkej, ale cíťa a dokonce o 5 let mladší, takže z toho nic nekouká (užij si skvělej sex a opovaž se do něj zakoukat!).

Takže jako co… jsem moc vybíravá? Zamyslím se ještě dál – ten kecal o tom, co dělá za práci, aby vypadal zajímavější . Ten byl tak náladovej, že dokonce měl problémy s erekcí. Ten mi na rande vyprávěl o sváření tak podrobně, že bych mohla z fleku skládat zkoušky na „CéOčko“ (povšimněte si odborného výrazu)… Tak si říkám, že to nemůže být přece všechno mnou, nebo jo?

Přesvědčuju sama sebe, jako oplácaná holka na Valentýna, že potřeba partnera je jenom zažitý zvyk z mnoha a mnoha generací před námi, které říkají, že TO je normální. Dělám, že nevidím lítostivé pohledy mých zadaných kamarádek ala chuděrka maláááá, ani chlapa nemááá, co z toho života má. Ale pořád mi vrtá hlavou, jak to teda doopravdy je. Chci ho, nechci ho, odháním ho od sebe vědomě, resp. vybírám si vědomě špatné typy a jestli ano, tak proč?? Protože mi vlastně single život vyhovuje?? Protože se jen bojím, že to zase neklapne a rozchod není nikdy příjemný?? Z čisté tvrdohlavosti, že já to přece zvládnu levou zadní i sama… pche… nepotřebuju chlapa??

Myslím, že běžný chlap (a možná i ženská) by řekl takovou tu klasickou větu jako – Moc nad tím přemýšlíš a NECH TOMU VOLNÝ PRŮBĚH. BOŽE!!! Jestli tuhle větu ještě jednou uslyším od někoho, kdo jde ze vztahu do vztahu už od 15ti, tak asi spáchám nějakou strašlivou vraždu!! Např. nacpáním koulí do chřtánu, nebo zaražením podpatku do oka!

Zkrátka, děvčata, jestli je Vám kolem TŘICETI (kriste, pořád tomu nevěřím!!) a jste single, tak myslím, že hodně z těhle myšlenek už Vás taky napadlo a chci Vám říct – pečte na to a hlavně, proboha, VOLNÝ PRŮBĚH!!

See you!

Vaše Vera

Share:
Previous Post Next Post

You may also like

No Comments

Budeme rády za Vaší reakci na náš článek