Follow:
Browsing Tag:

single

    The Vera Diaries

    Jak jsem měla rýmičku

    12366436_212591619073150_4938198694511490221_n

    Krásné úterý všem! Tak tady máme období kýchání a kašlání…no hurá! 😀 Samozřejmě ani mě se tahleta odporná choroba nevyhnula a už asi týden se snažím přemluvit sama sebe, že se z toho dostanu jako nic. No moc mi to nejde. Jak jste možná zaznamenali na našich FB stránkách, tak jsem obětovala víkendový program a ležela, pila čajíček a samozřejmě koukala na seriály 😀

    Proč jsem si ale vybrala tohle téma ke svému dnešnímu článku je ještě trochu jinde. Jak já o sobě s oblibou říkám, tak ohledně rýmičky jsem strašnej chlap (rozumějte – furt fňukám, umírám, mám zaručeně horečku a mám daleko horší průběh než všichni ostatní na světě :D) a tak jsem se zamýšlela nad tím, jestli jsem chlap jen ohledně téhle přetěžké nemoci a nebo i tak nějak celkově…a došla jsem k hrůznému zjištění, že jsem spíš takovej zženštilej chlap prostě 😀

    Vezměte si to krok po kroku – zamilovaná jsem nebyla už tak rok a půl, ale to rozhodně neznamená, že bych nějak držela půst…většinou jsem to já, kdo nemilosrdně ukončuje styky s tím, s kým právě randí ( a přiznávám, že často je mi to dost jedno)…nechci už další děti a ráda si užívám svou „volnost“…nesnáším takový ty filmy u kterých se furt jenom bulí (max. jednou za půl roku pustím „P.S. I love you“, abych se vybrečela, protože jinak pláču jen velmi velmi zřídka a nesnáším ty nudle a rozmazanou řasenku)…u většiny „romantických“ scén se buď strašně směju, nebo je mi z toho zle…a radši si dám dobrou whiskey, než nějakej tlamolep…

    robin

    Najdete se v tom aspoň některá?? Nebo spíš…najdete se v tom některý? 😀 Je teda zase na druhou stranu pravda, že hodně řeším, co mám na sobě, jak vypadám, mám ráda květiny a svíčky, sport mě nebaví, nesnáším scifi (až na Star Wars) a občas se dokážu i dojmout, když to není moc přeslazený, nebo když jde o děti…takže verdikt asi bude, že jsem někde na půl cesty, ale…to je DOBŘE NEBO ŠPATNĚ??? 😀 Kolik chlapů vedle sebe snese takovou osobu? Navíc když podniknu další krok k samostatnosti, když si sama koupím byt? Sama si umím vyměnit světlo na autě, doplnit olej, dofouknout pneumatiky? Sama si troufnu sednout do auta a odřídit jako jediný řidič v autě 500km tam a 500km zpět někam do Rakouských Alp? Stojí vůbec muži o nás – samostatné jednotky v sukních?

    raw

    No užívejte předvánočního času a já budu dál hloubat, jestli jsem vůbec ještě tzv. bratelná 😀

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Randění aneb jsem asi z jinýho světa

    couple-731890_1280

    Jak jsem předeslala v minulém článku, tak dnes bych Vám ráda předala pár mých postřehů o randění. Ale pozor…jestli čekáte, že se tady dočtete, jak se máte obléknout, nalíčit a tak podobně, tak Vás asi trochu zklamu. Ženy, upřímně, tak nejste snad takový jelita, abyste nevěděly, že si máte umýt vlasy a vzít čistý kalhotky, takže si nebudu hrát na chytrou… Co ale nechápu na randění, je vlastně samotná podstata toho slova a jsem přesvědčená, že pokud ho chlap nevymyslel, tak se ho rozhodně naučil perfektně zneužívat. Ale hezky popořádku…

    Nevěřila bych, že tuhle frázi použij, ale sakra… to za nás nebylo! Když já jsem tak nějak překlepala pubertu a moje vztahy tudíž automaticky začaly být vážnější povahy, tak prostě kluk/skoro muž pozval slečnu na nějaký to rande – začátek souhlasí, ale teď to přijde – a když jim bylo fajn a proběhla pěkná pusa na dobrou noc + nějaká ta smska typu „…díky za krásný večer…“ cca do půl hodiny od rozloučení, tak se bralo za hotovou věc, že jsou pár v začátcích. A dneska??? Jakože mi chcete říct, že se může pobíhat za jinejma, dokud jeden neřekne „STOP! Od teďka už nerandíme, ale navíc budeme mít exkluzivní vztah.“?? Hele, to je jako vážně potřeba říct, když takhle změníte pravidla hry, dámy a pánové, poněvadž mně to jako nikdo neřekl a čučela jsem na to, jak tučňák na angrešt!! Mimochodem k čemu je to jako dobrý? Jako jasně, teoreticky se nedá podvádět, protože po každý může osočovaný zvednout ruce v obranném gestu a se slovy „Hele, brzdi, bejbee, vždyť jenom randíme“ z toho ještě vyjít jako frajer, ale upřímně…to chtějí spíš chlapi, takže mě to dost přijde jako bouda.

    man-916498_1280

    A jelikož já nemám ráda, když na mě někdo zkouší ušít nějakou kulišárnu, tak jsem přemítala, jak z toho vybruslit…no nevymyslela jsem nic, že jo, protože jediný co mě napadlo bylo, že bych to tomu chlapci vysvětlila pěkně hned na začátku, ale když jsem si zkoušela, jak to zní, tak si myslím, že by si vzpomněl, že musí jít děsně nutně něco okamžitě zařídit a nedostala bych se ani k tý puse…A to zase asi za to nestojí.

    Takže jestli máte nějakou solidní radu (nebo fakt solidního bráchu/kámoše/kolegu, který nechce jen RANDIT), tak sem s tím vším, protože jinak Vám asi zůstanu na ocet a to by byla fakt škoda.

    Toliko z deníčku „Vera a její chlapci“ a příště třeba zase z jiného soudku. Teda pokud do příštího úterý konečně nepotkám toho svého vysněného… lehce arogantního… charismatického… inteligentního… vtipného… sexy… vřelého (ale nejvíc ke mně)… ochranitelského… jo a galantního muže…jop, teď jsem si to po sobě přečetla a vidím to na ten jiný soudek 🙂 …tak zase příště.

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Single ve třiceti

    single-tricitka

     

    Tak už se to týká i mě… poslední rok života, jak s oblibou říkám, právě začal a brzy ze mě bude TŘICÍTKA!! Tohle zjištění samozřejmě nutí k zamyšlení. Dobrý, tak dítě už mám – jednu fajfku si udělat můžu, ale vztah s jeho tatínkem nebyl zrovna jak z růžové knihovny, takže single… Single a TŘICET NA KRKU! Můj mozek je jako jeden velký červený vykřičník. Léto bylo super – žádné závazky, jen randění za vlahých letních nocí, člověk by byl blázen, kdyby se toho chtěl vzdát. Navíc kamarádky i kamarádi sem ta zmíní strasti partnerského života a člověk si říká „Bože, ještěže se mě TOHLE  netýká!“ Jenže pak přijde podzim, nebo další narozky bez partnera… nebo jako v mém případě obojí najednou… a najednou vystřízlivění z letní pohodičky. V hlavě jede s kým oslavím narozky (jako opít se je vždycky s kým, ale víte jak to myslím – kytičky, dárečky… to po čem touží i ta nejposlednější feministka a cynička na světě), pak následuje bolestné zjištění , že za 3 měsíce jsou UŽ ZASE Vánoce a máte pocit, že jste se probrala ze stavu hybernace.

    Říkám si  „V klidu, holka, tak si prostě někoho najdeš. Booože. Pořád jsi kus, tak to nebude problém…“ Projdu si rande za poslední rok…. 1. Dobrý, sranda, ale nebyl typ na vážný vztah (dobře, že jsi z toho utekla) 2. Sice sranda, ale jinak sobeckej a nafrněnej (bože, doooobře, že jsi utekla) 3. Hodnej a hezkej, ale jiskry asi jako ze sirek z Titanicu (tady to bylo o fous, málem jsi s ním byla jen proto, abys nebyla sama) 4. Zase 2.(seš  nenapravitelná)  5. Hezkej, ale cíťa a dokonce o 5 let mladší, takže z toho nic nekouká (užij si skvělej sex a opovaž se do něj zakoukat!).

    Takže jako co… jsem moc vybíravá? Zamyslím se ještě dál – ten kecal o tom, co dělá za práci, aby vypadal zajímavější . Ten byl tak náladovej, že dokonce měl problémy s erekcí. Ten mi na rande vyprávěl o sváření tak podrobně, že bych mohla z fleku skládat zkoušky na „CéOčko“ (povšimněte si odborného výrazu)… Tak si říkám, že to nemůže být přece všechno mnou, nebo jo?

    Přesvědčuju sama sebe, jako oplácaná holka na Valentýna, že potřeba partnera je jenom zažitý zvyk z mnoha a mnoha generací před námi, které říkají, že TO je normální. Dělám, že nevidím lítostivé pohledy mých zadaných kamarádek ala chuděrka maláááá, ani chlapa nemááá, co z toho života má. Ale pořád mi vrtá hlavou, jak to teda doopravdy je. Chci ho, nechci ho, odháním ho od sebe vědomě, resp. vybírám si vědomě špatné typy a jestli ano, tak proč?? Protože mi vlastně single život vyhovuje?? Protože se jen bojím, že to zase neklapne a rozchod není nikdy příjemný?? Z čisté tvrdohlavosti, že já to přece zvládnu levou zadní i sama… pche… nepotřebuju chlapa??

    Myslím, že běžný chlap (a možná i ženská) by řekl takovou tu klasickou větu jako – Moc nad tím přemýšlíš a NECH TOMU VOLNÝ PRŮBĚH. BOŽE!!! Jestli tuhle větu ještě jednou uslyším od někoho, kdo jde ze vztahu do vztahu už od 15ti, tak asi spáchám nějakou strašlivou vraždu!! Např. nacpáním koulí do chřtánu, nebo zaražením podpatku do oka!

    Zkrátka, děvčata, jestli je Vám kolem TŘICETI (kriste, pořád tomu nevěřím!!) a jste single, tak myslím, že hodně z těhle myšlenek už Vás taky napadlo a chci Vám říct – pečte na to a hlavně, proboha, VOLNÝ PRŮBĚH!!

    See you!

    Vaše Vera

    Share: