Follow:
Browsing Tag:

The Vera Diaries

    The Vera Diaries

    Očima svědkyně Part 2 aneb Rozlučka se svobodou

    received_10209894413146739

    Jak jsem slíbila, jsem tu po týdnu s vyprávěním o další části příprav na svatbu, resp. posledním svobodném mejdanu naší milované Nicole.

    Jelikož my nic neděláme jen tak obyčejně, tak i začátek rozlučky provázelo „mírné“ drama. Ale k tomu se dostanu.

    Plánování rozlučky každopádně začalo už před několika měsíci. Jelikož Nicole chtěla rozlučku poměrně komorní, tak jsem dostala seznam 5ti kamarádek (tedy vč. mě a hlavní hvězdy večera nás bylo 7). S ostatními děvčaty jsme se domluvily, že uděláme tzv. svatební výbor. Sešly jsme se ve čtyřech, jelikož jedna družička přiletěla z Ameriky až cca 10 dní před svatbou a jedna má roztomilou omluvenku v podobě 5ti měsíčního miminka (jsme starý :D). Read more

    Share:
    The Vera Diaries

    Můj duben 2016 :-)

    13090581_1150868118258616_741994759_o

    Tak zase po slibech a přísahách jsem se na Vás pěkně vybodla, co? Vždycky jsem byla prý tak trochu chlap, takže to celkem sedí, ale prý nejdůležitějším krokem k nápravě chyby/zlozvyku je si ji/ho uvědomit. Sooo…done a jedeme dál 😀

    Pěkně popořádku tady tedy máme můj uplynulý měsíc 04/2016 🙂 Read more

    Share:
    The Vera Diaries

    Velikonoční speciál aneb Telenovela pokračuje

    rabbit-542554_1280

    Krásné Velikonoční odpoledne Vám všem. Děvčatům posílám obkládek na inkrminovaná místa a chlapcům…no vlastně taky, protože je mi jasný, že se téměř všichni stejně při obcházení koledy zrubou jak Mužik a budou je bolet hlavičky…a možná i něco jiného. Dnes cestou od kamarádky z Velikonoční procházky a výtečného obídku jsem totiž širokým obloukem objížděla značně společensky unaveného cyklistu, který už si cestou musel někde asi nutně odpočinout, jelikož měl jeden bok komplet od bláta (kde ho vzal v tomhle suchu, fakt netuším :D) a bude ho zítra bolet víc než jen hlava 😀 Read more

    Share:
    nezařazeno

    Shopovací odvykačka část 7.

    boots-923189_1280

    A máme tu opožděnou sedmou část seriálu o odvykání od nakupování a taky jeden véééélký a pár malých hříchů. Ty malé mě moc netrápí – objednala jsem si z Aliexperss.com troje brýle celkem asi za 5$, takže asi za 125Kč 😀 a navíc jsou moc krásné, takže co 😀

    Snímek obrazovky 2016-01-31 v 19.53.26

    Horší je to ale tentokrát jinde. Ano…zhřešila jsem. Umřely mi kozačky a já se neudržela a koupila za 1.599Kč tyhle mazlíčky!! 😀

    Snímek obrazovky 2016-01-31 v 19.53.35

    Nutno dodat, že původní cena byla 3.399Kč, takže to byla výhodná koupě. Navíc po kozačkách až ke koleni, které by mi navíc při mé velikosti 37 hezky seděly i přes lýtko, jelikož ho mám celkem silnější, jsem toužila už pár let, ale stejně. Ten den teda ještě ne, ale od následujícího (tedy od čtvrtka) mám fakt výčitky. Má to ale velké pozitivum. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych se vrhla na dlouho plánovaný prodej oblečení, které už nepotřebujeme. Mám tu už nachystanou jednu tašku dobrýho půl roku a k tomu jsem teď přidala spouuuustu dalšího a dala se do focení. Počítám, že než to všechno dofotím a hodím na web, tak to ještě pár dní potrvá, ale nakonec to dám a už se na to těším. Dětské oblečení jsem dřív prodávala normálně, aby byla nějaká kačka na to nové (i když samozřejmě prodávám za zlomek původní ceny) a svoje oblečení neznačkové většinou dávám mladší nevlastní sestře a značkové jsem taky dřív prodávala a docela se to dá ještě zhodnotit. Ergo! Nakupování je v jistém smyslu investice (ačkoliv už na začátku víme, že na ní proděláme…pokud se teda mezitím zázračně nestaneme superstar! :D)

    Takže já se jdu do toho zase pustit a v neděli v článku budete mít info, jak jsem na tom. Dejte mi vědět, jestli byste třeba chtěli link na můj účet na aukru 🙂

    See you!

    Vaše Vera

    Share:
    The Vera Diaries

    Nemocnice vs. Vězení

    Snímek obrazovky 2016-01-27 v 22.36.13

     

    K napsání tohoto článku mě inspirovala nedávná zkušenost s nemocniční stravou (nebojte, nebyla jsem v lochu :D), ale protože jsem si tudíž musela načíst nějaké informace o té vězeňské, kterou díkybohu neznám, tak článek nebude nakonec tak povrchní, jak se může na začátku zdát.

     

    Nejdřív bych chtěla říct, že možná budou moje články do budoucna trochu víc realističtější a trochu víc se budou taky vzdalovat od těch klasických holčičích blogových článků. Když Vám to bude připadat, že se to sem nehodí, tak křičte. Uvažuju ještě o jednom blogu, který by byl víc o takových těch “mých” ostatních tématech, jako jsou finance, vzdělávání, obchod, apod.. Budu ráda za Vaše názory 🙂

     

    Takže zpět k tomu nemocnice vs. vězení. Našla jsem si několik článků, kde se mluví o vězeňském jídle. Já teda obecně mediím moc nevěřím, ale jeden byl takříkajíc “od vězně pro vězně” nebo možná spíš od “vězeňskýho mazáka pro nováčka” a musím říct, že mě teda úplně dostal. Jako my víme, že jsou vězení…víme, že tam jsou lidi zavřený na nějaký měsíce/roky, ale já jsem si nikdy nezkoušela představit, jaký to tam asi je. Nebo možná mě to u nějakýho filmu napadlo, ale hned jsem to zapudila. No…takže web vezeni.podaneruce.cz mi totálně naboural psychiku a myslím, že budu mít asi zase noční můry, protože odstavce jako “…Zdaleka to však není vše. Jsou i jiná pravidla.(*než psaná-moje poznámka) Uvědomte si, že budete sedět s lidmi, kteří „tam nejsou poprvé“. Jsou to lidi, kteří mají už narušenou psychiku. Jsou zvyklí na určitý stereotyp a jsou velmi citliví na jakékoliv změny. Změny jsou nežádoucí. Za žádnou cenu nevyčnívejte. Buďte nenápadní a snažte se adaptovat na dané prostředí nenásilně. Řeknu Vám to na rovinu…., „ bude to lepší pro Vaše zdraví“!” mě normálně prachsprostě vyděsily! Fuj fuj fuj…a ještě jednou fuj!

     

    Díííííky moc za to úžasné nemocniční jídlo! Služebníček a ruku líbám! Poněvadž já teda asi než bych šla do vězení, tak to bych…nevím no asi by mi nic jiného nezbylo, ale chápete, jo?? Já vím, že srovnávat jídlo je jedna věc a pobyt druhá – zvlášť asi důvod pobytu, že jo 😀 – ale stejně prostě to musí být pro člověka neuvěřitelně stresující. Já taky vím, že moje představa je naivní, ale já tam vidím třeba nějakýho klučinu, co vyrůstal někde v děcáku, protože “neměl rodinu” a pak do toho nějak omylem spadnul a objeví se tady… Prostě a jednoduše. Pro mě, jako pro normálního spořádanýho občana, kterej nikdy nedostal ani pokutu za parkování je to nová fobie 😀

     

    No tak snad jsem Vás moc nevydepkovala a pro představu rozdíl mezi mým a nemocničním obědem (tohle se ještě jíst dalo – tu větší lahůdku se slizovitou omáčkou a umělým masem už jsem si raději nefotila a některá jídla jsem ani neviděla, protože jsem radši držela protestní hladovku :D). Největší rozdíl je ale určitě ve složení – 0,1g vs 100g sacharidů na 100g porce 😀
    Snímek obrazovky 2016-01-27 v 22.36.18

    Na závěr bych se ráda omluvila, že v neděli nevyšel nový článek k seriálu o Shopovací odvykačce. Nebojte, bude, ale i díky právě té nemocnici jsem to prostě nestihla.

     

    See you!

     

    Vaše Vera

     

    zdroj článku http://vezeni.podaneruce.cz/literatura/jine-texty/Co-je-dobry-vedet-kdyz-jdes-do-vezeni-poprve/

    Share:
    The Vera Diaries

    Jak jsem jela poprvé na laně

    cold-snow-woman-winter

    Dnešní článek je vlastně už článek včerejší a má to jednoduchý důvod. Byla jsem (no asi pořád jsem) úplně grogy, jelikož v pondělí se mi přihodila taková šeredná věc. V práci se mi něco hodně pokazilo, tak jsem napsala kamarádovi, že si dáme večer do nosanků. Mezitím jsem ale potřebovala zajet do Tesca v jiném městě pro kufr, co jsem si tam o víkendu vyhlédla a cestou zpátky…uprostřed pole…v mínus 5ti stupních!…mi prostě za jízdy “chcíplo” auto a už se nevzpamatovalo :-O Já samozřejmě úplně v šoku. Nevěděla jsem, která bije… Naštěstí jeden pán, co jel hned za mnou a viděl, jak najednou blemc a auto na blikačkách, zastavil a ptal se co se stalo. Sice mě dotyčný neodtáhl, ale odjel pro manželku do nedalekého města, protože tam na něho s dcerou čekaly a pak se vrátil a nechal mě s nimi ve vytopeném autě….poněvadž ono se to nezdá, ale v takové kose, sedět v autě, nemoct si zatopit a jen čekat až přijede záchrana je fakt brutální. Ještě teď jsem vyčerpaná a nemůžu se zaboha dospat a pořádně zahřát.

    Takže to byl první šok. Druhý byl ten, že za tu dobu, co byl ten pán pryč, projelo kolem mě obrovské množství aut, byla tma a mráz a NIKDO další už nezastavil. Já prostě…Tvl… NECHÁPU!!! Ještě pěkně blikačka dálkovýma a troubení. Ježiš já byla sprostá 😀

    Každopádně ale když jsem volala kamarádovi, že na mě čeká marně a jestli mě někdo může přijet odtáhnout, tak jsem se mu do telefonu regulérně rozbulela a bulela jsem ještě dobrých 5min po zavěšení.

    Už ani nemluvím o tom, že najít ten blbinec na našroubování oka na lano za telefonní asistence postupně tří automechaniků a ta samotná jízda na laně v totálně vymrzlým autě, kterýmu navíc nefunguje posilovač brzd ani volantu (NECHÁPU, jak ho někdo může nemít!!! Upadly by mi ruce! :-D) byl jeden z mých nejhorších zážitků VŮBEC!

    Opět ale musím uznat, že si z toho ale beru to dobré a to je to, že mám vážně skvělé lidi, kteří mi kdykoliv pomůžou a mají o mě starost. To je prostě úžasný!! 🙂

    Ufffff…jdu zase spát 😀

    See you!

    Vaše Vera

    Share: